Už to chtělo
změnu!!!
Možná někdy,
aniž bychom si to
uvědomovali
propadáme do
různých stereotypů…
nebo si zase na
hodně věcí
zvykneme a prostě
jen čekáme,
jak podobné to bude
s tím předešlým…
Někdy třeba
stačí cestou do
školy
zakopnout
a uvědomíme si,
že vlastně kolem
toho šutru chodit
nemusíme…ale
stejně, pak zase dál
stereotypně
nechodíme
kolem šutru… !!?
No, někdy třeba
přijde
průtrž mračen…
A nevyhneš se tomu,
že bys nebyl smáčen A tak i náš
časopis prodělal
své
období…
A v důsledku velké
vody si neudržel
některá písmenka
(ale udržel si moč :-)
A to že naše zvířátka
jsou velice hravá,
také zanechalo na
časopisu stopy…
No,
ale stejně…
UŽ TO CHTĚLO
ZMĚNU!!!
L&M
Erika
Kušnírová
(Vybráno z dotazníku)
Heeeeej a je to tady!!!
Máte snahu dohodnout se a vycházet
s ostatními? No tak se nerozčilujte
a zajděte na Zvířecí farmu tady
v Čechách, kde prožijete Jízdu, kterou
nepochopíte a natrefíte na Slovenku
hovořící anglicky... Ale počítejte
s tím, že vám neprozradí tajemství,
i když jí přinesete brynzové halušky.
Také upozorňuji, že přijedete-li před půl
jedenáctou můžete si připadati jako Princ
a Večernice... Pak už jenom radím, abyste měli po ruce fotoaparát a nechali
se vyfotit... A jestliže jste místo
toho vzali láhev červeného vína a
cestou ji rozflákali, tak neplačte nad
rozlitým mlékem a těžte se ze života...
1, Kdy a jak jste se dostala do Čech?
Prišla som za priatel’om, teraz už snúbencom. Spoznali sme sa minulý rok v Auglicku. Prišla som sem v Júni, hneď po štátnici.
2, Všímáte si nějakého velkého rozdílu mezi českou a slovenskou kulturou?
Neviem, či sa to odráža aj v kultúre, ale Češi sú sebevedomejší ako Slováci. To sa na Vás mi páčí. V Čechách sa točí viac filmov a robí viac muzikálov. A je fajn že beží česká sezóna vo Francúzku. Takže nejaký rozdiel asi predsa je.
3,Jaký je rozdíl mezi školami v Čechách a na Slovensku?
Zatiať žiadny. Možná časom. Jediny rozdiel je asi v platoch učitel´ov. Tie sú v Čechách trošku vyššie.
4, Jaká jste byla středoškolačka?
Strašná! Všetky úlohy som si robila na poslednú chvíl’u a často som do školy zaspala. Inak to bolo fajn.
5, Proč jste se rozhodla pro toto povolání?
Odmalička som chcela byť učitelkou. Najprv som ale chcela učit dejepis, potom biológiu a nakoniec som sa dostala až k angličtine. Záležalo to na učiteloch- na základnej škole som mala fantastickú dejepisárku, na gymnáziu biologičku. Angličtinu som si nakoniec vybrala sama a nel´utejem. Vďaka nej som nemala problémy najsť si prácu ani v „zahraničí“ a hlavne nájsť si ju rýchlo.
6, Co byste na škole změnila?
Eště neviem, učím len 3-ti rok. Zatialˇzbieram skúsenosti :-)
(Pokračování na str. 2)
(pokračování ze str.1)
7, Je výuka ovlivněna Vaší náladou, a jak si toho všímáte?
Určite áno, ale snažím sa aby to bolo čo najmenej. Aj mne sa stane, že som unavená a nechce sa mi a potom je ťažké presvedčit žiakov, že sa chce aspoň im.
8, Jaké jsou podle vás klady a zápory u
profese učitelky?
Byť učitelkou je výhoda najmä pre ženy. Je rozdiel byť v práci 25 hodín a 40 hodín. A potom sú tu všetky prázdniny.
Nevýhoda je, že sa Vám často menia „spolupracovníci“- teda žiaci. Keď si konečne na seba zvykneme (a naučím sa všetky mená), odmaturujú a odídu.
9, Za
zbytečnost považujete- rozčilovat se. Vzpomínáte si na takovou nějakou
zbytečnou chvíli? (Jestli u Vás
někdy byla...)
Ale áno, bolo ich viac ako dosť. Naposledy na vysokej škole. Rozčulˇovala ma koľko zbytočností sa musíme učiť, ale nakoniec som sa to predsa len naučila. Takže...
10, Čím jste chtěla být v dětství? A měnily se často Vaše názory?
Často nie, ale raz som predsa mala krízu. Bolo to v 2. ročníku VŠ. V tom čase bol nástupný pat učitelˇa na Slovensku 6.000,- Sk hrubého. Vtedy som stratila všetku chuť učiť aj študovať. Skoro som odišla zo školy. Ale prešlo ma to a teraz som rada.
Děkuji
Vám za odpovědi... a omlouvám se, jestli jsem nějaká slova
pozměnila natolik, že nejsou ani ve vašem pravopisném slovníku... :-)
L&M
Když se často
pohybujete kolem ředitelny, jistě se vám poštěstí zavítat i k ředitelskému stolu.
Ano, i mě se tak stalo... Ale
to co následovalo dál, mě opravdu překvapilo, jelikož řaditelovým nápadem ale
mými ústy, zaznělo předvolání k “pingpongovému” stolu.
No uznejte, zápas s ředitelem? Když
už nic, tak to chtělo aspoň fotku... Proto jsem ještě
30 minut před zahájením chvátala na “Moskevskou” vyzvednout si úžasně
přepychový a ke všemu digitální foťák, který vlastní naše škola. Ale copak se
může studentům půjčit jen tak fotoaparát za 56 tisíc korun??? Po mé zkušenosti
to považuji za lehkomyslnost- mírně řečeno- KDE ŽIJEŠ??? No prostě trapas...
!!! A tak se pro mě fotoaparát, právě kvůli své dodnotě stal naprosto
zbytečným... :-)
Ale nadšení z nastávajícího zápasu
mě nepřešlo, i když jsem přišla pozdě... (možná to vypadalo trochu neslušně
před ředitelem, ale už vůbec někdy viděl slušnou... :-)
Za přitomnosti prezidenta studentské
rady a jiných očitých svědků mohlo vše začít.
Mimochodem jsem si nenechala ujít mé
řečičky o tom, že já se vůbec nepotřebuji rozehrávat, jelikož jsem rozpinkaná
ještě
z prázdnin...
S tímto rouhajícím se prohlášením
jsem rozhodila první set... No už během chvíle mi zase ředitel na oplátku
prohlásil, že se nemusí ani přezouvat... Prostě a jasně mezitím, co jsem tam
lítala jak zplašená, ředitel v obleku a lakýrkách trumfoval... :-(
Při druhém setu se Petr snažil
“znesoustředit” ředitele tím, že mu pokládal náramně “důležité” otázky ohledně
nějaké smlouvy, ale ani to nezabralo...
Byla jsem poražená během několika
minut a ředitel si pak spokojeně odkráčel na oběd...
Kdyby tento zápas fopadl jinak,
nejspíš by byl i tento článek delší, ale v tomto případě nechám místo pro
mnohem důležitější infornace... :-)
PS: Konečně byla rozseknuta nepoužitelnost
stolů, a tak toho využijte a hrajte...
V bufíku si můžete vypujčit síťku i pálky...
Kam se ztratila
soutěž?
Ano,
je možné ztratit hodně věcí, třeba omluvný list… To už se mi i podařilo. Nebo můžu ztratit chuť učit se, i když
výhodnější by bylo ztratit chuť na sušenky… :-) Ovšem Ztratit soutěž? Tak to už opravdu stojí za zmínku . Téměř
pokaždé mě u boční strany schodů praštila do očí výzva k soutěži… A
podmínky? Složte poezii nebo prózu na téma této školy… No, úžasné, taková
příležitost k vyjádření vlastního názoru… dokonce mě od toho neodradily
ani ty ceny … :-) A tak jsem se dala do práce, a když jsem se svým dílem byla
dostatečně spokojená, šla jsem jej odevzdat rovnou k řediteli,
s vědomím, že právě tam se má báseň dostane do těch správných rukou… Pak
už jsem se jen těšila na den vysvědčení, jelikož měly být výsledky… To víte,
známky, ty byly zjištěný, ale vyhodnocení soutěže jsem neznala… Jenže jaké to
překvapení, když se všichni pomalu (někteří i rychle) vrací domů ohodnocení za
své roční
(půlroční)
vědomosti (nevědomosti), ale o soutěži ještě nikdo ani nepípnul? A tak jsem se
rozhodla pípnou já, a to přímo u
pořadatelky soutěže… No jo, ale odpověď
paní Ložanové mě překvapila mnohem víc, jelikož se prý nikdo nezúčastnil… A
protože už jsem měla všeho plný zuby (myslím tím keramický zub od pana
ředitele, kterým jsem byla oceněna) vůbec jsem se na něj nemohla zlobit :-) A
jen jsem se tiše smířila s tím, že jsem svou báseň nevložila do těch
spracných rukou…
Víte tento článek už píšu poněkolikáíté a
mezitím už prošel řadou změn… jeho první verze pokračovala v tomto smyslu: A
víc než ředitelovy ruce se mi osvědčila disketa… Jenže za dobu než vyšlo první číslo Smočiš, prošla ona disketa velkou
historickou událostí a už si netroufám
psát, že se mi osvědčila… :o) Přesto všechno však básničku mám a podělím se o
ní s vámi.. A to je pro mě vlastně
i skvělejší cena, než ta, která se nabýzela… :o)
ŠKOLA-TĚLO
Srdcem školy, bez pochyby, jsou zajisté studenti.
Naše práce, jak uznáte, pokaždé se dostaví.
Nutné je však připomenout, že pracujem nezávisle-
bez nervové soustavy.
A tak milý profesoři, neničte si neurony…
Srdce má svůj vlastní systém,
a kdopak mu porozumí???
Když pracují
a ozvou se
ty dvě malé komory,
často ani nevíte,
co s našimi názory.
A ty síně- pravá, levá…
Krevní tlak už se jen zvedá…
Každá krev prý bezdůvodně
teče jiným směrem.
Pak koukáme i moc svůdně…
Kam že to jen spějem?
A však jenom pro nás je to,
jak slýcháme, porážka?
Mýlíte se, důvod je tu,
ta srdeční přepážka…
A kdepak že
v tomto těle jest řídicí centrum?
Reflex Instinkt Encefalopatie Demence Lebka
Přesto se nám často zdá, že to práce lehká…
Jo zařídit synapse, to se řekne lehce;
schytají to profesoři, i když se jim nechce…
Žaludek, ten máme velký,
a však drží dietu…
Nevěříte? Zastavte se… někdy dole v bufetu…
Ale co svět světem se
nám hezky vine…
Známo jest, i bez střeva, brzy tělo zhyne.
A tak milý zástupce stráví nám ty naše bludy.
Často nás i pobaví, chce nás zbavit nudy…
A jdete-li k oddělení, jež má název Studijní,
jistě brzy postřehnete, že dochází k zhuštění…
Zde neprojde vůbec nic,
chtělo by to apendix…
Ledviny a játra,
to nám pěkně chátrá…
Proto opět v čtvrtletí
sejde se nám slezina.
Ovšem to už neletí,
řeší se tam latina…
A co naše kostra?
Tak tu máme všichni znát!!!
Někdy pěkně ostrá…
Totiž- školní řád!!!
L&M
Vážení
Děkujem za vaše snažení.Naše strana již řádku let slouží,o spoustu prachů se vás mile vyždímat snaží. Převážně šedesát nám všem již je (jsme mladí nadšenci,politici),změnit svět a vládnout všichni se stejnými podíli je naším cílem!Je to snadné (stačí jen pár slibných slovíček a vykecat díru do hlavy),stačí jen abyste se připojili k nám,nebudete litovat (stejná značka hadrů a nakupovat v tuzexu je fakt božíí),necháme vám ke všemu oprávněný přístup,při čemž zanecháme lidská práva (když přijedete z Německa,radši to nikomu neříkejte a připravte si pořádný alibi,za značkový rádio se přísně stíhá!) a nebudem vás tlačit do ničeho,co byste si nepřáli (když nejsi komouš,tak si zrádce!),vždyť mi vás máme tak rádi,náš lid je pro nás vším ( upřímě je nám jedno,jestli budete každej den objedvat uzenou sr.... s nízkoenergetickou kaší či pravé kynuté pěkně gumovoučké knedlíky),každopádně až budete opět volit… VOLTE NÁÁÁÁS J PS: Vstříc dělnické třídě,vstříc ráji socialistických vepřů,a pokud budete hodně oddanými marxisty a budete věřit pouze tvůrcům a zakladatelům naší dělnické třídy,získáte nejvyšší hodnost Dělnického svazu! KSÈM
|
|
Občasník
pro žáky, pedagogy a ostatní zájemce o školní dění, ve kterém ředitel školy informuje,
objasňuje, vysvětluje, glosuje, žádá, prosí, doporučuje, upřesňuje, upozorňuje,
varuje, oslovuje, přesvědčuje, povzbuzuje,
seznamuje, komentuje, dává na vědomí, koordinuje, analyzuje, syntetizuje .......... atd.
K dostání
za symbolickou cenu jedné koruny české na studijním oddělení, v knihovně a
v INFOCENTRU.
Takto kdysi vypadala titulní strana několikastránkového časopisu, který
(si) asi po dva školní roky měsíčně vydával ředitel školy. Poslední číslo však
vyšlo před téměř čtyřmi lety, takže v současné době vlastně není mezi žáky
pamětníků a nikdo ho nezná. Proč už ředitel školy nevydává svůj časopis, ve
kterém informuje, objasňuje …..? Ani on sám to neví, nejspíš proto, že nemá
čas, ale to je jen výmluva, čas se vždycky najde, zvlášť když tu téměř každý
den vysedává až do večera. No třeba se někdy něco změní. Všichni se na to
můžeme těšit/netěšit až nadávat, eventuálně chválit. Druhým důvodem může být
také to, že v poslední době vycházel školní časopis VYŠŠÍ MOC (pro
zdravotní laboranty MOČ), nyní prý S MOČÍŠ alias Müllerová Lucka, a to
byla taková konkurence, že se TAMTAM položil.
Když jsem dostal nabídku, napsat něco do prvního letošního čísla školního
časopisu, nemohl jsem si nevzpomenout na tamtam.
Ale i když ho nyní nevydávám, využívám této příležitosti a vítám (byť až
začátkem října) všechny staré, nové i staronové žáky školy včetně starých,
nových i staronových pedagogů - nepedagogů, a to i včetně všech externistů
(jedná se o cca 80 interních zaměstnanců a 168 zaměstnanců externích). Nechť se
tu všichni cítí jako doma a bacodím, ještě lépe. Nechť se všichni (žáci)
aktivně vzděláváte ve svých zdravotnických profesích, ale niko vám nebude
bránit v rozvíjení vlastních iniciativ, pokud budou jen trochu
v souladu se zaměřením školy. Přečtěte si Školní řád. Hned v jeho
úvodu je ustanovení o tom, jaká má na škole vládnut pohoda a že základním
vztahem mezi žáky a pedagogy je vztah partnerský (papír snese všechno,
rozhodující je realita). Prostudujte si i oddíl IV., kde jsou stanovena veškerá
vaše práva a povinnosti. Ta práva jsou jistě sympatická, jen je málo těch, kdož
je využívají. O povinnostech se zatím rozepisovat nebudu.
Pokud byste chtěli z vlastní iniciativy založit nějaký klub a
podobně, je třeba, abyste přišli s návrhem, který z pedagogů by byl
garantem vašeho předpokládaného činění. Jsme škola, a tak vše, co činíte, školu
reprezentuje a je pochopitelné, že nechceme být reprezentováni špatně až
mizerně. Pedagog garantující vaši činnost by měl toho být zárukou.
V minulém školním roce začala poněkud výrazněji pracovat Studentská
rada. Letos, pokud stačím pozorovat, pracuje ještě razantněji. Prezidentem je
pan Petr Bydžovský z 2. ročníku zubních techniků (garantem Mgr. Dagmar
Frišová). Už dokonce vyjeli (výbor) někam do Brna. O činnosti Studentské rady
si můžete přečíst ve vitríně při cestě do budovy Palachova. Studentská rada by
měla být orgánem, prostřednictvím kterého se jednak realizujete a jednak
domáháte svých práv. Byl bych však nerad, kdyby práce Studentské rady sklouzla
jen k tomu, že budeme řešit pouze problematiku nedostatků. Nabízím spíše
zamyšlení nad možností konání školních akcí pod hlavičkou Studentské rady.
Např. u příležitosti 17. listopadu, 21. listopadu je Nekuřácký den (hlavní
organizátor – garant akcí je Mgr. Holišová, oslovte ji), Vánočních svátků,
pololetí či konce školního roku. Ať už se jedná o akce propagující školu na
veřejnosti (vypouštění balónků), kuličkiádu, drakiádu -výrobu a pouštění draků
– soutěž o nejkrásnějšího vystaveného draka, sportovní den (ředitele školy)
apod. Nápadů z vašich řad bude jistě přehršel (možná k Vánocům –
škola by měla dostat k dispozici stánek u Magistrátu a v něm se
jakkoliv prezentovat – máte nápad, co bychom tam měli předvádět? Garant Mgr.
Kalenská, Kandlová). Na konci loňského roku byli pedagogové pozváni žáky na
akademii (garant Mgr. Ložanová), kde bylo předváděno ledasco, ale největší
úspěch sklidili parodie na výuku a chování pedagogů. Bude letos něco podobného?
Rád podpořím tradiční soutěž o nejkrásněji vyzdobenou větev na vánočním stromku
… atd.
I letos máme v úmyslu věnovat pozornost ročence školy. Předloni vyšla v brožované knižní podobě,
ale bylo to finančně velmi náročné. Loňská ročenka byla na CD. Stála asi dvacku
a prodalo se jich několik stovek. I letos máme v plánu dělat ročenku na
CD. Jejím hlavním smyslem je zachytit pro současnost a pro budoucnost, kdo tu
na škole, v kterém ročníku a v které třídě studoval, kdo tu učil, kdo
tu pracoval. Čili zaznamenat jak přehled žáků, vyučujících a ostatních zaměstnanců
školy, tak jejich fotky. Navíc by tam měly být umístěny i zprávy o
nejvýznamnějších akcích školy, které by také byly doprovázeny fotodokumentací.
Gestorem ročenky 2002/2003 je Mgr. Kušnírová. Se svými podněty se obracejte na
ni, určitě vás ráda vyslechne. Také ještě neví, jakou podobu bude ročenka mít.
Hotová však bude do 30. dubna 2003. To proto, aby ji měli čtvrťáci SOŠ a
třeťáci VOŠ před ukončením studia.
Kdybyste potřebovali něco vědět od pana ředitele, obracejte se na něj
prostřednictvím e-mailové adresy riedl@szsvzs.cz.
Na webové stránce školy najdete odpověď, už tam dvě jsou. Web školy sledujte a
pokud máte nějaký nápad na jeho vylepšení, sdělte ho také Mgr. E.
Kušnírové – je jeho správcem.
To by pro dnešek a dnešní číslo školního časopisu mohlo stačit. Bohužel
neznám další příspěvky, a tak na ně nemohu hned reagovat. Snad tedy příště.
Končím tím, čím jsem začal: Ať se vám na škole dobře daří, ať se vzděláváte a
ať si při tom také užijete legrace a zábavy.
Smočíš
dodává: Pan ředitel chtěl napsat,
váš ředitel velitel... ale prý nemáme smysl pro humor... Takže pane veliteli
musela jsem to prásknout... jinak bych vybuchla... smíchy... :-)
NENÍ ČASTO VĚTA JENOM POUHOU FRÁZÍ???
Vezmi život do svých rukou!!!
Tak tohle
zní skoro odvážně, ale je fakt, že se to často používá… a tak proč se nad tím
nezamyslet? No kdybych to vážně chtěla uskutečnit, tak jak se to říká, tak
vlastně ani nevím, kde bych měla začít. Kde chytit život? Možná bych to mohla
zkusit za moji hlavu, ale někdy
pochybuji, jestli tam mám vůbec mozek, natož aby se tam poflakoval život… a co
by tam taky dělal? No, tak třeba bude v nohách, jelikož někdy se zdá, že
tak rychle utíká… ale v tomto případě si spíše mé žití více znepříjemním,
no vždyť je taky vědecky vzato, že člověk má stát na nohách, tak proč se za ně
držet? A stejně si myslím, že v tom mém křupavém kotníku nedochází ke
zlomu života, ale spíše kostí… A vlastně kdybych měla ruce plné svého života,
co by se mi tam pak vešlo? Třeba by byly tak zaneprázdněný, že bych jimi
neuměla ani pohladit…No třeba je můj život, tak malý, že by mi zapadl za nehet.
V tom případě, by se mi ale mohl pilníkem pěkně otupit…Možná je důležitý,
uvědomit si, že život není na povrchu našeho těla… a to je vlastně skvělý,
vždyť bych si ho taky mohla pěkně spálit. Hlavně v létě… Od sluníčka :-)
No, když se hlouběji zamyslím, tak si troufám napsat (a to si ještě nepřipadám,
tak troufalá), že život není hmotný, protože kdyby měl být život materiální
záležitostí a ovlivňoval by tak pohyb váhové ručičky, tak jistě uznáte, že by
nám odborníci na zdravou výživu odměřily pěkně malou porci života… Víte, a tak
já se domnívám, že život je uvnitř člověka a nepochybuji o tom, i když jsem ho
tam nikdy neviděla :-) Vy jo? A kdybych se chtěla dostat k mému životu,
abych ho mohla uchopit do svých rukou, tak bych vlastně musela jít jen skrze
tělo… no to je šílená představa…. Možná si řeknete, že beru všechno moc do
slova, ale už jste někdy zkoušeli brát slovo…?
L&M
Koncem měsíce září celá naše třída 1.A VS vyrazila na seznamovací výlet do Cvikova nedaleko České Lípy. Ihned po příjezdu nás přepadlo nevlídné počasí, a tak jsme si vyfasovali do chatiček kamínka a okamžitě je zapnuli na plné obrátky. Odpoledne jsme se společně s paní učitelkou Bajerovou a Opltovou vydali na procházku okolím, a poněvadž nám po cestě vyhládlo, vřítili jsme se do společné kuchyňky a zašpuntovali pusu křičícímu žaludku vlastnoručně vyrobenými specialitami. Když opomenu nudle z hovězí polévky, které omylem přistály paní Opltové v podvečerním kafíčku a připálenou utěrku, musím uznat, že se nám večeře znamenitě povedla. Pak jsme se odvalili do klubovny, kde se konal dopředu připravený zábavný program. Nejprve se každý představil, řekl své záliby a potom důvod, proč si vybral právě povolání zdravotní sestry a ne třeba kariéru uklízecí čety nebo barové zpěvačky. Následovaly společenské hry, kterých se aktivně zúčastňovaly a paní učitelky. Dokonce při hře zvané židličkovaná, jež spočívá v tom, kdo jako první po přerušení písničky vyšoupne svou zadnicí ze židličky svého protihráče, se do toho paní Bajerová natolik opřela, že se neudržela a chudák s sebou plácla na podlahu. Její kolegyně byla ale natolik galantní, že jí nejen pomohla vstát, ale i vyhrát.
Druhý den nás čekala, alespoň podle většiny z nás, namáhavá túra na hrad Sloup, kde jsme s nadšením počítali schody, ale nikdo se nedobral správného výsledku. Velice nás nadchlo kamenné křeslo, o němž se tvrdilo, že ten, kdo do něho usedne, bude druhý den krásnější. Nastala obrovská tlačenice a rvačka, poněvadž každá z nás toužila po tom, ukrást si té krásy co nejvíce. Cestou jsme se stavili v cukrárně a pak se nechali odvést osobním taxíkem (autobusem) zpět do kempu.
Večer se celá naše třída opět sešla, podpálil se táborák a my měli možnost vyjádřit svůj osobní postoj k GO programu.
Podle mého názoru nás těchto pár dnů velice scelilo, vzájemně jsme se poznali a paní učitelky mě velice překvapily tím, jak mezi nás báječně zapadly svým spontánním chováním. GO programu vděčím za perfektní kolektiv ve třídě a doufám, že škola připraví více takovýchto akcí.
Lucka...?!
za doby hlubokého
gymnazizmu......někdy kolem roku 1998
Myslela jsem, že neusnu a myslela jsem si,
že je praštěný, abych prostě usnula a vzbudila se až ráno, ale přesto usnula jsem; vzbudila jsem se půlhodinu před půlnocí
a všichni už spali. A já jsem byla na sebe pyšná, že jsem už spala čtyři hodiny
a cítím se odpočinutá. Já už nemusím spát a oni museli.
Ráno mi
bylo skvěle do té doby, kdy to přišlo.
Těžký pilíř
mi dopadl na záda a povalil mě na zem. Sedím si zde, ruce mám na své kůži a
cítím tu palčivou bolest a těší mně, že bude pátek.
Slyším
starý rozhovor ve své hlavě. Mluví spolu dva, ale jeden z nich jsem já a
rozhovor nikdo neřídí a já bych ho tak chtěla změnit...
Slova se
mísí se slovy a dávají smysl. Znovu a znovu se opakují a zůstávají na svém
místě. V řeči se objeví svazek písmen; slovo, které mě vyruší a vytáhne
z vařící vody. Tento svazek se změní v karabáč a bije mě. Slovo si
takto vybilo místo v mé mysli a já vím, že to bolí.
Bolest se
postupně zvedá, napřimuje svá záda a s pronikavým dupotem odchází. Na
chvíli se ještě zastaví a otočí se. Teď vidím, nadzvedne své obočí a usměje se.
Z mlhy bolesti se tvoří lidské tělo. Za chvíli přes rameno vidím, jak se s detailností
objevují části těla. Ve vteřině přede mnou stojí člověk, který mi dává najevo,
že mně zná.
I mě se
připadá, že jsme se už někde potkali. Na jeho kůži se objevují tmavé jizvy a
hned se zas hojí. Když si ho pohlížím, udělá krok ke mně a opět slyším rozhovor
v mé mysli. Vypadá to, jakoby ten člověk stárl a opět mládl. Stárl a mlád.
Děsí mě;
odvracím hlavu, ale jakoby šel za mým pohledem. Oči mu tmavnou a začnou plakat.
Podvědomě si všimnu, že pláče tekutinu podobnou rozpuštěné čokoládě.
Je to moje
krev. Ale proč moje? Nepatrně mně rozbolí prst u ruky, začne mně bolet prst u
ruky, pak dlaň, paže, a potom celé tělo. Víte vy, jaký je to pocit, když se vám
uzlují cévy a nervy?
Cítím, že
ztrácím energii, teplo, že to stvoření mně vpíjí do sebe. Už se těším, až budu
jeho součástí, až se stanu součástí mojí bolesti. Já budu svá bolest. To bude
báječné! Můj pohled padá na zem – vidím, že se k ní blížím.
RUDÁ PLANETA
Zprávy z Marsu a neb tábor nejen na Zemi... ŽIJ V REALITĚ... par realných
faktů...
Ve filmu Rudé planety houstla atmosféra nedostatkem kyslíku, ale když se
tábor rozjel na námět tohoto filmu, pak byla jeho nadněrná spotřeba i u nás
téměř hmatatelná. K udušení však nedošlo, jelikož hlavní vedoucí (profesor
Kafka) pořád někde oxidoval... Na druhou, stranu voda se zase na chvíli stala
nehmatatelnou, protože jsem ji spotřebovali...
No, a jak vypadaly hry? Při jedné
jsem zastávala roli nejsilnějšího robota „ Elmí,“ a dopadla jsem tak, že mě vyloučio nejslabší obojživelné vozidlo, a
tím pádem vypadlo i celé mé družstvo... Při noční bojovce mi vyfoukli poklad
před nosem (asi jsem si na něj ve tmě neviděla) a tak mezitím, co jsem tam v noci pátrala a počítala každý
můj krok, ostatní se cpali čokoládou u stolu...
Hra s nakažlivou nemocí
způsobujíci změnu DNA zaujala především nás ze zdrávky. Akorát jsme se se svoji
znalostí tvaru šroubovice tak zamotali do hry, že nám to bylo spíše
k neprospěchu.
Volejbal se tam stal denním
rituálem a stolní tenis večerníčkem pro dospělé (no proč nelítat kolem stolu do
dvou ráno?).
Jinak téměř celý náš areál byl
ohraničen elektrickým drátem, takže k vybití energie bylo opravdu dost
příležitostí...
No, a když jsem si myslela, že si
cestou k vodě odpčinu, tak mě ty krávy brzo vyvedly
z omylu.Musela jsem si
projít pěkným dtádem. ale aspoň jsem si při úžasném bučrní zdokonalila nový
jazyk- totiž kravinu..:-)
A aby toho nebylo málo, tak jsem
si i pochutnala... Večer jsem neodolala plnému hrnci rizota... No jaké to
překvapení, když si pochutnáváte na zbytcích- vřele nedoporučuji!!!
Když se rozjiskřil táborák, tak
nastala nevýjimečně skvělá atmosféra a zněly tak skvělé písně, že i chlápek
z vedlejší vesnicezavítal mezi nás... :-)
A přestože se táborák uhasil, naše záchvaty smíchu byly
neuhasitelné...:o) Já jsem za svůj smích byla oceněnahruškovým džusem... ovšem
jsem taky jeden projela ve stolním tenise ( s mgr. Kafkou to bylo
silný kafe...) ale smích mě nepřešel :-)
Ale nejnapínavější zážitky mám na
celodenní výůet, při němž jsem s kámoškou zabloudila. To už tak bývá, když
jde člověk špatnou cestou... Celý unavený, vyčezpaný, bez signálu, bez mapy a
se suchým rohlíkem jsme seděly v lese... A jak jsme se dostaly zpátky? Bez
jakých koliv pochybností si troufám psát, že s Boží pomocí... ale to už
tak bývá nejen mezi křesťany...
Ředitel v akci?
No teda lidi, to si zase
Studentská rada něco vymyslela... :-) Ředitel
zodpoví všechny vaše otázky... Máte zajímavé, vtipné, vtíravé otázky? Máte
otázky pro ředitele...?
JO, tak dřív než si nějakou
položíte, tak já mám taky jednu otázku pro vás... PROČ JSTE NEPŘIŠLI DO
STUDOVNY, KDYŽ BYLA MOŽNOST??? V trapné pozici opět Mullerová... :o) Nejenže jsem tam přišla jako první, ale byla
jsem i tou poslední, kdo zavítal... No úžasné setkání...Příště až si budu chtít
domluvit rande, tak nebudu vyvěšovat letáky... :-) (Snad jsem touto
ironickou poznámkou nezanítila problémy u vedení... no vlastně, ředitel to
vede... tak to vypadá jen na jednostranný problém... :-)... :o)
Ke všemu jsem ani nepřišla
pokládat otázky, jen jsem chtěla sestavit článek do časáku (no, ale můžu uznat,
že mám o čem psát :) Takže, ještě dřív
než se akce zahájila, tak se ukončila...
Teď položím řečnickou otázku
(nebo psací? No, kdoví jak se to píše... ) Na Studentské radě se každých 14 dní
něco řeší a je tolik zajímavých a horlivých otázek... PROČ nejdete osobně pro
odpověď???? :-) A jestliže jste to nevěděli, tak teď už jen víte o co jste
přišli... :-(
L&M
Marilyn song
Motto: "I am not
interested in money. I just want to
be wonderful."
Posnídám svý touhy
Obědvám přeludy
Čekám, že vyrostu
Pěstuju si bludy
pocitů z nudy.....
Živí mě představy
Pohledy do prázdna
A tmavé ulice
Úsměvy od blázna oplácím......
Stále si namlouvám
Pestrost svých známostí
Hostie rozdávám
Míchám je s hořkostí to, co už znám....
Slýchávám své jméno
Odněkud z davu
Lásku jim rozdávám
Pletu jim hlavu
Ve skrytu od lidí
Tuším ty důvody
Pro život bez citu
Just want to be wonderful
Wonderful!Wonderful!
Pro tohle prokletí Just want to be wonderful
Na oltář duši dát
Wonderful!Wonderful life!
Posnídám svý touhy
Obědvám přeludy
Čekám, že vyrostu Pěstuju si bludy
- o životě......................v samotě....
Jako Tvůj polibek je sladké snění v krásný okamžik,jako Tvá vůně,
která smyslnou touhu vyvolává,jako Tvůj úsměv,
který rozzáří den i pouhý mžik,jako barva Tvých očí,
která mi alespoň malinkou naději ve štěstí dává.Jako pouhá chvíle,
jež s Tebou celičkou do dna si vychutnávám,jako spokojenost,
kterou mě naplňuješ,jako Tvé pohlazení,
když slzy štěstí v očích mívám,stačí jen Tvůj nevinný pohled
a mé srdce mi buší a volá, že mě miluješ!
mráz mi po zádech proběhne, stačí jen Tvá
slova Mish-ka
|
SMOČÍŠ časopis SZŠ
a VZŠ Ústí n. L.
Číslo 1 – říjen 2002 Vyjadřujeme názory redakce ! UVEDENÉ PŘÍSPĚVKY SE NEMUSÍ SHODOVAT S NÁZOREM REDAKCE ! Odpovědný
šéfredaktor: Lucie Müllerová, FL 3 Zástupce
šéfredaktora: To ještě nevím :-( E-mail: Ten se taky změní... internetové
vydání: určitě najdete na stránkách této školy :-) |
Lidičky nemyslíte, že příspěvků od L&M bylo až dost? No přece to takhle nenecháte... :-) Prosím
vás přispějte i svými názory, nápady a já nevím, co všechno vaše chytré hlavinky
napadne... Hlavně nedopusťte abyste se museli nudit nad mými články... :-o)
Děkuji za pochopení
S úsměvem
L&M
