wz

Číslo: 1/říjen 02

S/MOČÍ/Š

 


 

 

Už to chtělo

změnu!!!

Možná někdy,

aniž bychom si to

uvědomovali

propadáme do

různých stereotypů…

nebo si zase na

hodně věcí

zvykneme a prostě

jen čekáme,

jak podobné to bude

s tím předešlým…

Někdy třeba

stačí cestou do

školy zakopnout
  a uvědomíme si,

že vlastně kolem

toho šutru chodit

nemusíme…ale

stejně, pak zase dál

stereotypně

nechodíme

kolem šutru… !!?

No, někdy třeba

přijde průtrž mračen…
A nevyhneš se tomu,

že bys nebyl smáčen       A tak i náš

časopis prodělal

své období…
A v důsledku velké

vody si neudržel

některá písmenka

(ale udržel si moč :-)

A to že naše zvířátka

jsou velice hravá,

také zanechalo na

časopisu stopy…

No, ale stejně…
 UŽ TO CHTĚLO

ZMĚNU!!!

L&M

 

 

 

Nenecháte se zmáčet???

 

Zmáčená - Nezmáčená

Erika Kušnírová

(Vybráno z dotazníku)

Heeeeej a je to tady!!!

Máte snahu dohodnout se a vycházet s ostatními? No tak se nerozčilujte a zajděte na Zvířecí farmu tady v Čechách, kde prožijete Jízdu, kterou nepochopíte a natrefíte na Slovenku hovořící anglicky... Ale počítejte s tím, že vám neprozradí tajemství, i když jí přinesete brynzové halušky. Také upozorňuji, že přijedete-li před půl jedenáctou můžete si připadati jako Princ a Večernice... Pak už jenom radím, abyste měli po ruce fotoaparát a nechali se vyfotit... A jestliže jste místo toho vzali láhev červeného vína a cestou ji rozflákali, tak neplačte nad rozlitým mlékem a těžte se ze života...

 

1, Kdy a jak jste se dostala do Čech?

Prišla som za priatel’om, teraz už snúbencom. Spoznali sme sa minulý rok v Auglicku. Prišla som sem v Júni, hneď po štátnici.

 

2, Všímáte si nějakého velkého rozdílu mezi českou a slovenskou kulturou?

Neviem, či sa to odráža aj v kultúre, ale Češi sú sebevedomejší ako Slováci. To sa  na Vás mi páčí. V Čechách sa točí viac filmov a robí viac muzikálov. A je fajn že beží česká sezóna vo Francúzku. Takže nejaký rozdiel asi predsa je.

 

3,Jaký je rozdíl mezi školami v Čechách a na Slovensku?

Zatiať žiadny. Možná časom. Jediny rozdiel je asi v platoch učitel´ov. Tie sú v Čechách trošku vyššie.

 

4, Jaká jste byla středoškolačka?

Strašná! Všetky úlohy som  si robila na poslednú chvíl’u a často som do školy zaspala. Inak to bolo fajn.

 

5, Proč jste se rozhodla pro toto povolání?

Odmalička som chcela byť učitelkou. Najprv som ale chcela učit dejepis, potom biológiu a nakoniec som sa dostala až k angličtine. Záležalo to na učiteloch- na základnej škole som mala fantastickú dejepisárku, na gymnáziu biologičku. Angličtinu som si nakoniec vybrala sama a nel´utejem.  Vďaka nej som nemala problémy najsť si prácu ani v „zahraničí“ a hlavne nájsť si ju rýchlo.

 

6, Co byste na škole změnila?

Eště neviem, učím len 3-ti rok. Zatialˇzbieram skúsenosti :-)

 

(Pokračování na str. 2)

 

 


(pokračování ze str.1)


7, Je výuka ovlivněna Vaší náladou, a jak si toho všímáte?


Určite áno, ale snažím sa aby to bolo čo najmenej. Aj mne sa stane, že som unavená a nechce sa mi a potom je ťažké presvedčit žiakov, že sa chce aspoň im.

 

8, Jaké jsou podle vás klady a zápory u profese učitelky?

Byť učitelkou je výhoda najmä pre ženy. Je rozdiel byť v práci 25 hodín a 40 hodín. A potom sú tu všetky prázdniny.

Nevýhoda je, že sa Vám často menia „spolupracovníci“- teda žiaci. Keď si konečne na seba zvykneme (a naučím sa všetky mená), odmaturujú a odídu.

 

9, Za zbytečnost považujete- rozčilovat se. Vzpomínáte si na takovou nějakou zbytečnou          chvíli? (Jestli u Vás někdy byla...)

Ale áno, bolo ich viac ako dosť. Naposledy na vysokej škole. Rozčulˇovala ma koľko zbytočností sa musíme učiť, ale nakoniec som sa to predsa len naučila. Takže...

 

10, Čím jste chtěla být v dětství? A měnily se často Vaše názory?

Často nie, ale raz som predsa mala krízu. Bolo to v 2. ročníku VŠ. V tom čase bol nástupný pat učitelˇa na Slovensku 6.000,- Sk hrubého. Vtedy som stratila všetku chuť učiť aj študovať. Skoro som odišla zo školy. Ale prešlo ma to a teraz som rada.

 

Děkuji  Vám  za odpovědi...  a omlouvám se, jestli jsem nějaká slova pozměnila natolik, že nejsou ani ve vašem pravopisném slovníku... :-)

L&M

 

 

 

 

Jak jsem byla bita!!!

 


Když se často pohybujete kolem ředitelny, jistě se vám poštěstí zavítat i k ředitelskému stolu. Ano, i mě se tak stalo... Ale to co následovalo dál, mě opravdu překvapilo, jelikož řaditelovým nápadem ale mými ústy, zaznělo předvolání k “pingpongovému” stolu.

No uznejte, zápas s ředitelem? Když už nic, tak to chtělo aspoň fotku... Proto jsem ještě
30 minut před zahájením chvátala na “Moskevskou” vyzvednout si úžasně přepychový a ke všemu digitální foťák, který vlastní naše škola. Ale copak se může studentům půjčit jen tak fotoaparát za 56 tisíc korun??? Po mé zkušenosti to považuji za lehkomyslnost- mírně řečeno- KDE ŽIJEŠ??? No prostě trapas... !!! A tak se pro mě fotoaparát, právě kvůli své dodnotě stal naprosto zbytečným... :-)

Ale nadšení z nastávajícího zápasu mě nepřešlo, i když jsem přišla pozdě... (možná to vypadalo trochu neslušně před ředitelem, ale už vůbec někdy viděl slušnou... :-)

Za přitomnosti prezidenta studentské rady a jiných očitých svědků mohlo vše začít.

Mimochodem jsem si nenechala ujít mé řečičky o tom, že já se vůbec nepotřebuji rozehrávat, jelikož jsem rozpinkaná ještě
z prázdnin...

S tímto rouhajícím se prohlášením jsem rozhodila první set... No už během chvíle mi zase ředitel na oplátku prohlásil, že se nemusí ani přezouvat... Prostě a jasně mezitím, co jsem tam lítala jak zplašená, ředitel v obleku a lakýrkách trumfoval... :-(

Při druhém setu se Petr snažil “znesoustředit” ředitele tím, že mu pokládal náramně “důležité” otázky ohledně nějaké smlouvy, ale ani to nezabralo...

Byla jsem poražená během několika minut a ředitel si pak spokojeně odkráčel na oběd...

Kdyby tento zápas fopadl jinak, nejspíš by byl i tento článek delší, ale v tomto případě nechám místo pro mnohem důležitější infornace... :-)


 

 

PS: Konečně byla rozseknuta nepoužitelnost stolů, a tak toho využijte a hrajte...

V bufíku si můžete vypujčit síťku i pálky...

L&M

 

 


 

 

 

 

Kam se ztratila soutěž?


 

Ano, je možné ztratit hodně věcí, třeba omluvný list… To už se mi i  podařilo. Nebo můžu ztratit chuť učit se, i když výhodnější by bylo ztratit chuť na sušenky… :-)  Ovšem Ztratit soutěž? Tak to už opravdu stojí za zmínku . Téměř pokaždé mě u boční strany schodů praštila do očí výzva k soutěži… A podmínky? Složte poezii nebo prózu na téma této školy… No, úžasné, taková příležitost k vyjádření vlastního názoru… dokonce mě od toho neodradily ani ty ceny … :-) A tak jsem se dala do práce, a když jsem se svým dílem byla dostatečně spokojená, šla jsem jej odevzdat rovnou k řediteli, s vědomím, že právě tam se má báseň dostane do těch správných rukou… Pak už jsem se jen těšila na den vysvědčení, jelikož měly být výsledky… To víte, známky, ty byly zjištěný, ale vyhodnocení soutěže jsem neznala… Jenže jaké to překvapení, když se všichni pomalu (někteří i rychle) vrací domů ohodnocení za své roční

 

 

 

(půlroční) vědomosti (nevědomosti), ale o soutěži ještě nikdo ani nepípnul? A tak jsem se rozhodla pípnou já,  a to přímo u pořadatelky soutěže…  No jo, ale odpověď paní Ložanové mě překvapila mnohem víc, jelikož se prý nikdo  nezúčastnil… A protože už jsem měla všeho plný zuby (myslím tím keramický zub od pana ředitele, kterým jsem byla oceněna) vůbec jsem se na něj nemohla zlobit :-) A jen jsem se tiše smířila s tím, že jsem svou báseň nevložila do těch spracných rukou… 

Víte tento článek už píšu poněkolikáíté a mezitím už prošel řadou změn… jeho první verze pokračovala v tomto smyslu: A víc než ředitelovy ruce se mi osvědčila disketa… Jenže za dobu než vyšlo první číslo Smočiš, prošla ona disketa velkou historickou událostí  a už si netroufám psát, že se mi osvědčila… :o) Přesto všechno však básničku mám a podělím se o ní s vámi.. A to je pro mě  vlastně i skvělejší cena, než ta, která se nabýzela… :o)


 

 

ŠKOLA-TĚLO

 


Srdcem školy, bez pochyby, jsou zajisté studenti.

Naše práce, jak uznáte, pokaždé se dostaví.

Nutné je však připomenout, že pracujem nezávisle-

bez nervové soustavy.

A tak milý profesoři, neničte si neurony…

Srdce má svůj vlastní systém,

a kdopak mu porozumí???

Když pracují
a ozvou se

ty dvě malé komory,

často ani nevíte,

co s našimi názory.

A ty síně- pravá, levá…

Krevní tlak už se jen zvedá…

Každá krev prý bezdůvodně

teče jiným směrem.

Pak koukáme i moc svůdně…

Kam že to jen spějem?

A však jenom pro nás je to,

jak slýcháme, porážka?

Mýlíte se, důvod je tu,

ta srdeční přepážka…

 

 

A kdepak že v tomto těle jest řídicí centrum?

 

Reflex Instinkt Encefalopatie Demence Lebka

Přesto se nám často zdá, že to práce lehká…

Jo zařídit synapse, to se řekne lehce;

schytají to profesoři, i když se jim nechce…

 

Žaludek, ten máme velký,
a však drží dietu…

Nevěříte? Zastavte se… někdy dole v bufetu…

 

Ale co svět světem se     

 nám hezky vine…

Známo jest, i bez střeva, brzy tělo zhyne.

A tak milý zástupce stráví nám ty naše bludy.

Často nás i pobaví, chce nás zbavit nudy…

 

A jdete-li k oddělení, jež má název Studijní,

jistě brzy postřehnete, že dochází k zhuštění…

Zde neprojde vůbec nic,

chtělo by to apendix…

 

Ledviny a játra,

to nám pěkně chátrá…

Proto opět v čtvrtletí

sejde se nám slezina.

Ovšem to už neletí,

řeší se tam latina…

 

A co naše kostra?

Tak tu máme všichni znát!!!

Někdy pěkně ostrá…

Totiž- školní řád!!!

L&M


 


 

 

Vážení

 


Děkujem za vaše snažení.Naše strana již řádku let slouží,o spoustu prachů se vás mile vyždímat snaží. Převážně šedesát nám všem již je (jsme mladí nadšenci,politici),změnit svět a vládnout všichni se stejnými podíli je naším cílem!Je to snadné (stačí jen pár slibných slovíček a vykecat díru do hlavy),stačí jen abyste se připojili k nám,nebudete litovat (stejná značka hadrů a nakupovat v tuzexu je fakt božíí),necháme vám ke všemu oprávněný přístup,při čemž zanecháme lidská práva (když přijedete z Německa,radši to nikomu neříkejte a připravte si pořádný alibi,za značkový rádio se přísně stíhá!) a nebudem vás tlačit do ničeho,co byste si nepřáli (když nejsi komouš,tak si zrádce!),vždyť mi vás máme tak rádi,náš lid je pro nás vším ( upřímě je nám jedno,jestli budete každej den objedvat uzenou sr.... s nízkoenergetickou kaší či pravé kynuté pěkně gumovoučké knedlíky),každopádně až budete opět volit… VOLTE NÁÁÁÁS J PS:  Vstříc dělnické třídě,vstříc ráji socialistických vepřů,a pokud budete hodně oddanými marxisty a budete věřit pouze tvůrcům a zakladatelům naší dělnické třídy,získáte nejvyšší hodnost Dělnického svazu!                KSÈM  

 


Misch-ka

 

 


Občasník pro žáky, pedagogy a ostatní zájemce o školní dění, ve kterém ředitel školy informuje, objasňuje, vysvětluje, glosuje, žádá, prosí, doporučuje, upřesňuje, upozorňuje, varuje, oslovuje, přesvědčuje, povzbuzuje,  seznamuje, komentuje, dává na vědomí, koordinuje, analyzuje,  syntetizuje .......... atd.

K dostání za symbolickou cenu jedné koruny české na studijním oddělení, v knihovně a v INFOCENTRU.

 

 


Takto kdysi vypadala titulní strana několikastránkového časopisu, který (si) asi po dva školní roky měsíčně vydával ředitel školy. Poslední číslo však vyšlo před téměř čtyřmi lety, takže v současné době vlastně není mezi žáky pamětníků a nikdo ho nezná. Proč už ředitel školy nevydává svůj časopis, ve kterém informuje, objasňuje …..? Ani on sám to neví, nejspíš proto, že nemá čas, ale to je jen výmluva, čas se vždycky najde, zvlášť když tu téměř každý den vysedává až do večera. No třeba se někdy něco změní. Všichni se na to můžeme těšit/netěšit až nadávat, eventuálně chválit. Druhým důvodem může být také to, že v poslední době vycházel školní časopis VYŠŠÍ MOC (pro zdravotní laboranty MOČ), nyní prý S MOČÍŠ alias Müllerová Lucka, a to byla taková konkurence, že se TAMTAM položil.

Když jsem dostal nabídku, napsat něco do prvního letošního čísla školního časopisu, nemohl jsem si nevzpomenout na tamtam. Ale i když ho nyní nevydávám, využívám této příležitosti a vítám (byť až začátkem října) všechny staré, nové i staronové žáky školy včetně starých, nových i staronových pedagogů - nepedagogů, a to i včetně všech externistů (jedná se o cca 80 interních zaměstnanců a 168 zaměstnanců externích). Nechť se tu všichni cítí jako doma a bacodím, ještě lépe. Nechť se všichni (žáci) aktivně vzděláváte ve svých zdravotnických profesích, ale niko vám nebude bránit v rozvíjení vlastních iniciativ, pokud budou jen trochu v souladu se zaměřením školy. Přečtěte si Školní řád. Hned v jeho úvodu je ustanovení o tom, jaká má na škole vládnut pohoda a že základním vztahem mezi žáky a pedagogy je vztah partnerský (papír snese všechno, rozhodující je realita). Prostudujte si i oddíl IV., kde jsou stanovena veškerá vaše práva a povinnosti. Ta práva jsou jistě sympatická, jen je málo těch, kdož je využívají. O povinnostech se zatím rozepisovat nebudu.

Pokud byste chtěli z vlastní iniciativy založit nějaký klub a podobně, je třeba, abyste přišli s návrhem, který z pedagogů by byl garantem vašeho předpokládaného činění. Jsme škola, a tak vše, co činíte, školu reprezentuje a je pochopitelné, že nechceme být reprezentováni špatně až mizerně. Pedagog garantující vaši činnost by měl toho být zárukou.

V minulém školním roce začala poněkud výrazněji pracovat Studentská rada. Letos, pokud stačím pozorovat, pracuje ještě razantněji. Prezidentem je pan Petr Bydžovský z 2. ročníku zubních techniků (garantem Mgr. Dagmar Frišová). Už dokonce vyjeli (výbor) někam do Brna. O činnosti Studentské rady si můžete přečíst ve vitríně při cestě do budovy Palachova. Studentská rada by měla být orgánem, prostřednictvím kterého se jednak realizujete a jednak domáháte svých práv. Byl bych však nerad, kdyby práce Studentské rady sklouzla jen k tomu, že budeme řešit pouze problematiku nedostatků. Nabízím spíše zamyšlení nad možností konání školních akcí pod hlavičkou Studentské rady. Např. u příležitosti 17. listopadu, 21. listopadu je Nekuřácký den (hlavní organizátor – garant akcí je Mgr. Holišová, oslovte ji), Vánočních svátků, pololetí či konce školního roku. Ať už se jedná o akce propagující školu na veřejnosti (vypouštění balónků), kuličkiádu, drakiádu -výrobu a pouštění draků – soutěž o nejkrásnějšího vystaveného draka, sportovní den (ředitele školy) apod. Nápadů z vašich řad bude jistě přehršel (možná k Vánocům – škola by měla dostat k dispozici stánek u Magistrátu a v něm se jakkoliv prezentovat – máte nápad, co bychom tam měli předvádět? Garant Mgr. Kalenská, Kandlová). Na konci loňského roku byli pedagogové pozváni žáky na akademii (garant Mgr. Ložanová), kde bylo předváděno ledasco, ale největší úspěch sklidili parodie na výuku a chování pedagogů. Bude letos něco podobného? Rád podpořím tradiční soutěž o nejkrásněji vyzdobenou větev na vánočním stromku … atd.

I letos máme v úmyslu věnovat pozornost ročence školy. Předloni vyšla v brožované knižní podobě, ale bylo to finančně velmi náročné. Loňská ročenka byla na CD. Stála asi dvacku a prodalo se jich několik stovek. I letos máme v plánu dělat ročenku na CD. Jejím hlavním smyslem je zachytit pro současnost a pro budoucnost, kdo tu na škole, v kterém ročníku a v které třídě studoval, kdo tu učil, kdo tu pracoval. Čili zaznamenat jak přehled žáků, vyučujících a ostatních zaměstnanců školy, tak jejich fotky. Navíc by tam měly být umístěny i zprávy o nejvýznamnějších akcích školy, které by také byly doprovázeny fotodokumentací. Gestorem ročenky 2002/2003 je Mgr. Kušnírová. Se svými podněty se obracejte na ni, určitě vás ráda vyslechne. Také ještě neví, jakou podobu bude ročenka mít. Hotová však bude do 30. dubna 2003. To proto, aby ji měli čtvrťáci SOŠ a třeťáci VOŠ před ukončením studia.

Kdybyste potřebovali něco vědět od pana ředitele, obracejte se na něj prostřednictvím e-mailové adresy riedl@szsvzs.cz. Na webové stránce školy najdete odpověď, už tam dvě jsou. Web školy sledujte a pokud máte nějaký nápad na jeho vylepšení, sdělte ho také Mgr. E. Kušnírové – je jeho správcem.

To by pro dnešek a dnešní číslo školního časopisu mohlo stačit. Bohužel neznám další příspěvky, a tak na ně nemohu hned reagovat. Snad tedy příště. Končím tím, čím jsem začal: Ať se vám na škole dobře daří, ať se vzděláváte a ať si při tom také užijete legrace a zábavy.


 

Mgr. Milan Riedl, váš ředitel


Smočíš dodává: Pan ředitel chtěl napsat, váš ředitel velitel... ale prý nemáme smysl pro humor... Takže pane veliteli musela jsem to prásknout... jinak bych vybuchla... smíchy... :-)

 

NENÍ ČASTO VĚTA JENOM POUHOU FRÁZÍ???

Vezmi život do svých rukou!!!

 


Tak tohle zní skoro odvážně, ale je fakt, že se to často používá… a tak proč se nad tím nezamyslet? No kdybych to vážně chtěla uskutečnit, tak jak se to říká, tak vlastně ani nevím, kde bych měla začít. Kde chytit život? Možná bych to mohla zkusit za moji hlavu, ale   někdy pochybuji, jestli tam mám vůbec mozek, natož aby se tam poflakoval život… a co by tam taky dělal? No, tak třeba bude v nohách, jelikož někdy se zdá, že tak rychle utíká… ale v tomto případě si spíše mé žití více znepříjemním, no vždyť je taky vědecky vzato, že člověk má stát na nohách, tak proč se za ně držet? A stejně si myslím, že v tom mém křupavém kotníku nedochází ke zlomu života, ale spíše kostí… A vlastně kdybych měla ruce plné svého života, co by se mi tam pak vešlo? Třeba by byly tak zaneprázdněný, že bych jimi neuměla ani pohladit…No třeba je můj život, tak malý, že by mi zapadl za nehet. V tom případě, by se mi ale mohl pilníkem pěkně otupit…Možná je důležitý, uvědomit si, že život není na povrchu našeho těla… a to je vlastně skvělý, vždyť bych si ho taky mohla pěkně spálit. Hlavně v létě… Od sluníčka :-) No, když se hlouběji zamyslím, tak si troufám napsat (a to si ještě nepřipadám, tak troufalá), že život není hmotný, protože kdyby měl být život materiální záležitostí a ovlivňoval by tak pohyb váhové ručičky, tak jistě uznáte, že by nám odborníci na zdravou výživu odměřily pěkně malou porci života… Víte, a tak já se domnívám, že život je uvnitř člověka a nepochybuji o tom, i když jsem ho tam nikdy neviděla :-) Vy jo? A kdybych se chtěla dostat k mému životu, abych ho mohla uchopit do svých rukou, tak bych vlastně musela jít jen skrze tělo… no to je šílená představa…. Možná si řeknete, že beru všechno moc do slova, ale už jste někdy zkoušeli brát slovo…?


 

L&M


Go program

 

 


    Koncem měsíce září celá naše třída 1.A VS vyrazila na seznamovací výlet do Cvikova nedaleko České Lípy. Ihned po příjezdu nás přepadlo nevlídné počasí, a tak jsme si vyfasovali do chatiček kamínka a okamžitě  je zapnuli na plné obrátky. Odpoledne  jsme se společně s paní učitelkou Bajerovou a Opltovou vydali na procházku okolím, a poněvadž nám po cestě vyhládlo, vřítili jsme  se do společné   kuchyňky a zašpuntovali pusu křičícímu žaludku vlastnoručně vyrobenými specialitami. Když opomenu nudle z hovězí polévky, které omylem přistály paní Opltové v podvečerním kafíčku a připálenou utěrku, musím uznat, že se nám večeře znamenitě povedla. Pak jsme se odvalili do klubovny, kde se konal dopředu připravený zábavný program. Nejprve se každý představil, řekl své záliby a potom důvod, proč si vybral právě povolání zdravotní sestry a ne třeba kariéru uklízecí čety nebo barové zpěvačky. Následovaly společenské hry, kterých se aktivně zúčastňovaly a paní učitelky. Dokonce při hře zvané židličkovaná, jež spočívá v tom, kdo jako první po přerušení písničky vyšoupne svou zadnicí ze židličky svého protihráče, se do toho paní Bajerová natolik opřela, že se neudržela a chudák s sebou plácla na podlahu. Její kolegyně byla ale natolik galantní, že jí nejen pomohla vstát, ale i vyhrát.

           Druhý den nás čekala, alespoň podle většiny z nás, namáhavá túra na hrad Sloup, kde jsme s nadšením počítali schody, ale nikdo se nedobral správného výsledku. Velice nás nadchlo kamenné křeslo, o němž se tvrdilo, že ten, kdo do něho usedne, bude druhý den krásnější. Nastala obrovská tlačenice a rvačka, poněvadž každá z nás toužila po tom, ukrást si té krásy co nejvíce. Cestou jsme se stavili v cukrárně a pak se nechali odvést osobním taxíkem (autobusem) zpět do kempu.

Večer se celá naše třída opět sešla, podpálil se táborák a my měli možnost vyjádřit svůj osobní postoj k GO programu.

 Podle mého názoru nás těchto pár dnů velice scelilo, vzájemně jsme se poznali a paní učitelky mě velice překvapily tím, jak mezi nás báječně zapadly svým spontánním chováním. GO programu vděčím za perfektní kolektiv ve třídě a doufám, že škola připraví více takovýchto akcí.

Lucka...?!


 

„Spát jen spát...!!!!“

 

 za doby hlubokého gymnazizmu......někdy kolem roku 1998

 


  Myslela jsem, že neusnu a myslela jsem si, že je praštěný, abych prostě usnula a vzbudila se až ráno, ale přesto usnula jsem; vzbudila jsem se půlhodinu před půlnocí a všichni už spali. A já jsem byla na sebe pyšná, že jsem už spala čtyři hodiny a cítím se odpočinutá. Já už nemusím spát a oni museli.

Ráno mi bylo skvěle do té doby, kdy to přišlo.

Těžký pilíř mi dopadl na záda a povalil mě na zem. Sedím si zde, ruce mám na své kůži a cítím tu palčivou bolest a těší mně, že bude pátek.

 

Slyším starý rozhovor ve své hlavě. Mluví spolu dva, ale jeden z nich jsem já a rozhovor nikdo neřídí a já bych ho tak chtěla změnit...

 

Slova se mísí se slovy a dávají smysl. Znovu a znovu se opakují a zůstávají na svém místě. V řeči se objeví svazek písmen; slovo, které mě vyruší a vytáhne z vařící vody. Tento svazek se změní v karabáč a bije mě. Slovo si takto vybilo místo v mé mysli a já vím, že to bolí.

 

Bolest se postupně zvedá, napřimuje svá záda a s pronikavým dupotem odchází. Na chvíli se ještě zastaví a otočí se. Teď vidím, nadzvedne své obočí a usměje se. Z mlhy bolesti se tvoří lidské tělo. Za chvíli přes rameno vidím, jak se s detailností objevují části těla. Ve vteřině přede mnou stojí člověk, který mi dává najevo, že mně zná.

I mě se připadá, že jsme se už někde potkali. Na jeho kůži se objevují tmavé jizvy a hned se zas hojí. Když si ho pohlížím, udělá krok ke mně a opět slyším rozhovor v mé mysli. Vypadá to, jakoby ten člověk stárl a opět mládl. Stárl a mlád.

Děsí mě; odvracím hlavu, ale jakoby šel za mým pohledem. Oči mu tmavnou a začnou plakat. Podvědomě si všimnu, že pláče tekutinu podobnou rozpuštěné čokoládě.

Je to moje krev. Ale proč moje? Nepatrně mně rozbolí prst u ruky, začne mně bolet prst u ruky, pak dlaň, paže, a potom celé tělo. Víte vy, jaký je to pocit, když se vám uzlují cévy a nervy?

Cítím, že ztrácím energii, teplo, že to stvoření mně vpíjí do sebe. Už se těším, až budu jeho součástí, až se stanu součástí mojí bolesti. Já budu svá bolest. To bude báječné! Můj pohled padá na zem – vidím, že se k ní blížím.

Zmenšuji se a přitom rostu v jiném těle a chce se mi spát. Tolik, tolik se mi chce spát.....

MaryLin

 

 


 

 

 

RUDÁ PLANETA

 


Zprávy z Marsu a neb tábor nejen na Zemi... ŽIJ V REALITĚ... par realných faktů...

Ve filmu Rudé planety houstla atmosféra nedostatkem kyslíku, ale když se tábor rozjel na námět tohoto filmu, pak byla jeho nadněrná spotřeba i u nás téměř hmatatelná. K udušení však nedošlo, jelikož hlavní vedoucí (profesor Kafka) pořád někde oxidoval... Na druhou, stranu voda se zase na chvíli stala nehmatatelnou, protože jsem ji spotřebovali...

No, a jak vypadaly hry? Při jedné jsem zastávala roli nejsilnějšího robota „ Elmí,“ a  dopadla jsem tak, že mě vyloučio nejslabší obojživelné vozidlo, a tím pádem vypadlo i celé mé družstvo... Při noční bojovce mi vyfoukli poklad před nosem (asi jsem si na něj ve tmě neviděla)  a tak mezitím, co jsem tam v noci pátrala a počítala každý můj krok, ostatní se cpali čokoládou u stolu...

Hra s nakažlivou nemocí způsobujíci změnu DNA zaujala především nás ze zdrávky. Akorát jsme se se svoji znalostí tvaru šroubovice tak zamotali do hry, že nám to bylo spíše k neprospěchu.

Volejbal se tam stal denním rituálem a stolní tenis večerníčkem pro dospělé (no proč nelítat kolem stolu do dvou ráno?).

Jinak téměř celý náš areál byl ohraničen elektrickým drátem, takže k vybití energie bylo opravdu dost příležitostí...

No, a když jsem si myslela, že si cestou k vodě odpčinu, tak mě ty krávy brzo vyvedly

 

 

z omylu.Musela jsem si projít pěkným dtádem. ale aspoň jsem si při úžasném bučrní zdokonalila nový jazyk- totiž kravinu..:-)

A aby toho nebylo málo, tak jsem si i pochutnala... Večer jsem neodolala plnému hrnci rizota... No jaké to překvapení, když si pochutnáváte na zbytcích- vřele nedoporučuji!!!

Když se rozjiskřil táborák, tak nastala nevýjimečně skvělá atmosféra a zněly tak skvělé písně, že i chlápek z vedlejší vesnicezavítal mezi nás... :-)  A přestože se táborák uhasil, naše záchvaty smíchu byly neuhasitelné...:o) Já jsem za svůj smích byla oceněnahruškovým džusem... ovšem jsem taky jeden projela ve stolním tenise ( s mgr. Kafkou to bylo silný kafe...) ale smích mě nepřešel :-)

Ale nejnapínavější zážitky mám na celodenní výůet, při němž jsem s kámoškou zabloudila. To už tak bývá, když jde člověk špatnou cestou... Celý unavený, vyčezpaný, bez signálu, bez mapy a se suchým rohlíkem jsme seděly v lese... A jak jsme se dostaly zpátky? Bez jakých koliv pochybností si troufám psát, že s Boží pomocí... ale to už tak bývá nejen mezi křesťany...


 

L&M

 

 

 

 

Ředitel v akci?

 


No teda lidi, to si zase Studentská rada něco vymyslela... :-)  Ředitel zodpoví všechny vaše otázky... Máte zajímavé, vtipné, vtíravé otázky? Máte otázky pro ředitele...?

JO, tak dřív než si nějakou položíte, tak já mám taky jednu otázku pro vás... PROČ JSTE NEPŘIŠLI DO STUDOVNY, KDYŽ BYLA MOŽNOST??? V trapné pozici opět Mullerová... :o)  Nejenže jsem tam přišla jako první, ale byla jsem i tou poslední, kdo zavítal... No úžasné setkání...Příště až si budu chtít domluvit rande, tak nebudu vyvěšovat letáky... :-) (Snad jsem touto ironickou poznámkou nezanítila problémy u vedení... no vlastně, ředitel to vede... tak to vypadá jen na jednostranný problém... :-)... :o)

Ke všemu jsem ani nepřišla pokládat otázky, jen jsem chtěla sestavit článek do časáku (no, ale můžu uznat, že mám o čem psát :)  Takže, ještě dřív než se akce zahájila, tak se ukončila...

Teď položím řečnickou otázku (nebo psací? No, kdoví jak se to píše... ) Na Studentské radě se každých 14 dní něco řeší a je tolik zajímavých a horlivých otázek... PROČ nejdete osobně pro odpověď???? :-) A jestliže jste to nevěděli, tak teď už jen víte o co jste přišli... :-(


 

L&M 


I l u z i o n á r i u

 


Marilyn song

Motto: "I am not interested in money. I just want to

be wonderful."

Posnídám svý touhy

Obědvám přeludy

Čekám, že vyrostu

Pěstuju si bludy

pocitů z nudy.....

Živí mě představy

Pohledy do prázdna

A tmavé ulice

Úsměvy od blázna oplácím......

Stále si namlouvám

Pestrost svých známostí

Hostie rozdávám

Míchám je s hořkostí to, co už znám....

Slýchávám své jméno

Odněkud z davu

Lásku jim rozdávám

Pletu jim hlavu

                Ve skrytu od lidí

Tuším ty důvody

Pro život bez citu

Just want to be wonderful

Wonderful!Wonderful!

Pro tohle prokletí Just want to be wonderful

Na oltář duši dát

Wonderful!Wonderful life!

Posnídám svý touhy

Obědvám přeludy

Čekám, že vyrostu Pěstuju si bludy

-                      o životě......................v samotě....

MaryLynn                   

 

Jiskry štěstí

Jako Tvůj polibek je sladké snění v krásný okamžik,jako Tvá vůně,

která smyslnou touhu vyvolává,jako Tvůj úsměv,

který rozzáří den i pouhý mžik,jako barva Tvých očí,

která mi alespoň malinkou naději ve štěstí dává.Jako pouhá chvíle,

jež s Tebou celičkou do dna si vychutnávám,jako spokojenost,

kterou mě naplňuješ,jako Tvé pohlazení,

když slzy štěstí v očích mívám,stačí jen Tvůj nevinný pohled

a  mé srdce mi buší a volá, že mě miluješ!

 mráz mi po zádech proběhne, stačí jen Tvá slova Mish-ka


 

                                          

 


     

SMOČÍŠ

časopis SZŠ a VZŠ Ústí n. L.

Číslo 1 – říjen 2002

Vyjadřujeme názory redakce !

UVEDENÉ PŘÍSPĚVKY SE NEMUSÍ SHODOVAT

S NÁZOREM REDAKCE !

Odpovědný šéfredaktor:

 Lucie Müllerová, FL 3

Zástupce šéfredaktora:

To ještě nevím :-(

E-mail: Ten se taky změní...

internetové vydání:

určitě najdete na stránkách této školy

:-)

 

 

 

Lidičky nemyslíte, že příspěvků od L&M bylo až dost?  No přece to takhle nenecháte... :-) Prosím vás přispějte i svými názory, nápady a já nevím, co všechno vaše chytré hlavinky napadne... Hlavně nedopusťte abyste se museli nudit nad mými články... :-o) Děkuji za pochopení

 S úsměvem

L&M